Josef Marek

Josef Marek (* 1948) pochází z Prahy a celý život patří mezi hudební umělce, kteří svoji pozornost rovnocenně dělí mezi dva obory, mezi zpěv a skladbu. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze 5 (1967) pracoval krátce jako úředník Úřadu důchodového zabezpečení. V letech 1971–74 studoval na Lidové konzervatoři v Praze zpěv u Milady Musilové-Parmové a skladbu u Harryho Macourka, souběžně zpíval také ve sboru Hudebního divadla v Karlíně (1972–74). Po absolutoriu uspěl při konkurzu do Pražského filharmonického sboru, kde byl zaměstnán tři desetiletí (1974–2004). Po několika letech praxe byl přijat na Pražskou konzervatoř, kterou vystudoval v pěvecké třídě Karla Petra (1979–83). Se sborem procestoval celou Evropu, opakovaně navštívil Izrael, Japonsko, Spojené státy americké a Kanadu. Jako sborový zpěvák měl možnost spolupracovat s řadou českých i zahraničních dirigentů a sbormistrů a navštívit české i evropské festivaly – současně se také mohl věnovat skladatelské profesi.
Marek studoval skladbu u Václava Riedlbaucha v letech 1991–96 a dále s ním spolupracoval nejen v jeho nakladatelství, ale také při přípravě dramaturgie a realizaci programových brožur festivalu Pražské premiéry (2004–09). Po vokálních a komorních skladbách, které v jeho díle dominují, se Marek dostal i k rozměrnějším dílům (Symfonie pro smyčce, 1994; Pentateuch, 1995; Cantus hominis – Ad memoriam Gideon Klein, 1998). Jeho absolventská skladba Cantus tristis – Requiem pro orchestr (1996) získala Cenu Nadace Gideona Kleina, tři madrigaly pro ženský sbor a cappella Amor (2005) získaly v roce 2006 3. cenu v Mezinárodní skladatelské soutěži v Jihlavě. Samostatnou kapitolou jeho tvorby jsou melodramy, s nimiž pravidelně sklízí úspěchy u publika i odborné kritiky (Vox mea, 2002; Žena II, 2003; Poslední noc, 2003; Miss O. Blues, 2004; Senátor, 2008; Autointerview, 2011; Rembrandt, 2013 ad.).
Jan Pirner